Kapitola 2. Nový život
Kapitola 2. Nový život
„Emily, jsi vzhůru?“ zeptá se mě Terka a luská mi před očima. Rychle zamrkám a soustředím se zase na ní. „Co je?“ zeptám se jí zmateně.
„No, tak trochu si se koukala na toho kluka jako na Boha.“ řekne Terka a začne se mi chichotat.
„Ale prosím tě. Vůbec jsem na něj nekoukala, jen mě zaujalo to jeho oblečení.“ začala jsem se rychle vymlouvat. Terka si mě ještě jednou změřila pohledem a dál to už neřešila. Rozhodli jsme se, že už radši půjdeme do třídy, jinak nás davy všech holek asi brzo umačkají.
Když jsme přišli do třídy na anglický jazyk, Terka si šla rychle sednout na své místo v druhé lavici uprostřed. Já jsem se rychle vydala ke svému místu vzadu u okna. Bohužel náš „milovaný“ profesor angličtiny nás rozsadil hned první hodinu se slovy „Pro vaše větší dobro“. To určitě. Co by mohlo být dobrého na tom, že nesedím se svojí nejlepší kamarádkou a místo toho sedím sama v lavici vzadu u okna, kde se skvěle spí při dešti.
Rychle jsem si připravila pomůcky a šla si sednout k Terce. Její soused měl zrovna chřipku, takže jsem u ní seděla každou přestávku a někdy i o hodinách.
„Já jí tak nenávidím!“ řekla z ničeho nic Terka. Nechápavě jsem se na ní podívala. Ukázala prstem ke dveřím a já se otočila. Právě v nich procházel ten nový kluk a za ním se táhla jako ocásek Bára. Rychle jsem se otočila a pocítila žárlivost. To není možné, já přeci miluji Tomáše, ten kluk mě nesmí ani zajímat.
Zazvonila na hodinu a já rychle utíkala ke svému místu. Do třídy vstoupil profesor angličtiny a rychle přešel ke katedře. Rozhlédl se po třídě a všiml si, že u jeho stolu stojí ten kluk.
„Á, vy musíte být Daymon Brook."
„Ano.“
„Vítám vás u nás na škole. Posaďte se prosím vedle slečny Bantamové vzadu u okna.“
Cože? vykřikla jsem v duchu a vykulila oči na učitele. To snad nemyslí vážně. Ne, já nemůžu sedět vedle toho božského kluka, to není možné.
Daymon zamířil rychlým krokem k mé lavici a posadil se vedle mě. Odsunula jsem se kousek stranou, nechtěla jsem na sobě nic znát.
„Ahoj. Já jsem Daymon. Nevadí ti doufám, že tu sedím?“ zeptal se Daymon neuvěřitelně sametovým hlasem, který hladil na duši.
„Ahoj. Já jsem Emily. Ne, nevadí mi to.“ Odpověděla jsem po tom, co jsem se vzpamatovala.
Ladným pohybem si ke mě přisedl, aniž bych to postřehla. Podívala jsem se na profesora a znažila se věnovat výkladu, jenže to nešlo. Pořád jsem na sobě cítila jeho pohled. Asi po půl hodině jsem to už nevydržela a otočila se na něj, ale jeho dokonalý obličej mě omámyl. Chvíli jsme na sebe koukali a já si uvědomila, že se k sobě stále přibližujem. Najednou se odtáhl a koukl se dopředu.
,,Přítomný čas prostý." řekl a já jsem to vůbec nechápala. Potom mi došlo, že vlastně máme hodinu a pan učitel se ho určitě na něco ptal.
Odvrátila jsem pohled, ale najednou jsem cítila, že mě něco jako satén a hedvábí dohromady chytilo za pravou ruku. Rychle jsem se podívala co to je a byla jsem v šoku. Pevně, ale zároveň něžně ji Daymon svíral ve své ruce. Pomalu jsem se na něk koukla a on byl sotva pět centimetrů ode mě. Cítila jsem vůni jeho dechu, která byla tak lahodná, až se mi z toho zamotala hlava. Zase se ke mě začala přibližovat. Nechápala jsem sice co dělá, ale bylo mi to jedno, hlavně ať už je u mě. V duchu jsem si říkala, že to není správně známe se sotva hodinu, ale to jiskření, které mezi námi probíhalo, mluvilo za vše. Byli jsme už jen centimetr od sebe, když zazvonil zvonek a tím nás vyrušil.
Rychle jsme se od sebe odtáhli a já si rychle sklidila věci a šla jsem na další hodinu matematiky. Pro mé překvapení měl Daymon i matematiku společnou. Rychle jsem zaujala své místo vzadu u okna v učebně a on ladným krokem přisoupil a posadil se vedle mě.
Musela jsem se na něj opět kouknout. Tentokrát už mě nepozoroval, ale všimla jsem si, že má napjatou čelist a oči mé zabarvené do černa.
Konec 2. kapitoly. doufám že se líbila a svoje názory pište prosím do komentářů nebo dejte LIKE Hlavní adminka K.
Komentáře
Přehled komentářů
Ešte lepšie ako prvá časť. Ten príbeh je perfektný. Dosť sa to podobá na twilight , ale inak super.;-)
Re: Wau!
(Adminek K., 19. 1. 2014 16:43)Děkuji :) Omlouvám se, ale na této stránce už jsem nebyla asi tak rok, já už se o ní moc nestarám, takže bohužel pokračování příběhu nebude :/ Děkuji za pochopení
Wau!
(alice jessica staad prvá, 6. 1. 2014 18:35)